Úvod

„Mužské podřízené oslovujeme -kun, ženské -san.“

Pokud patříte ke generaci japonských salarymanů středního věku, zřejmě jste to slýchali celý profesní život. Mně to vždycky znělo falešně.

Proč je právě „mladší muž“ ten, kdo uvízne u -kun? V náznaku je slyšet „nezralý“, „níž postavený“ a vztahy se tím deformují, ať si to dotyčný přeje, nebo ne. Deformace se promítne do hodnocení i do důvěry.

V tomto textu zkoumám na základě vlastních zkušeností a dnešních hodnot, jaké problémy „kultura -kun“ přináší, a proč je nejvyšší čas s ní skoncovat.

Historické pozadí oslovení

Proč vůbec vzniklo dělení „muži = -kun, ženy = -san“?

Po válce se na školách a v kroužcích rozšířilo nepsané pravidlo: chlapce oslovujeme -kun, dívky -san. Odraz tehdejšího rozdělení rolí podle pohlaví se pak přenesl do firem.

V dospělosti se proto považovalo za přirozené, že chlapci jsou „-kun“ a dívky „-san“. Jenže společnost se změnila. Rovnost žen a mužů pokročila a pracovní role i kompetence už neurčuje pohlaví. Jen oslovení uvízlo v minulosti.

Poznámka pro čtenáře mimo Japonsko: Sufix -san je neutrální, zdvořilé oslovení podobné anglickému „Mr./Ms.“. Naproti tomu -kun se tradičně používá pro chlapce, mužské podřízené či blízké kolegy. Naznačuje podřízené postavení, a když muži říkáme -kun, ale ženám ne, zhmotňujeme hierarchii.

Neviditelná síla oslovení

Oslovení není jen nálepka. Slova mají sílu.

Když mužské podřízené dál nazýváme -kun, znamená to, že -san je norma pro respekt a -kun výraz pro ty, které držíme „pod křídly“. Ženám říkáme -san a mužům -kun — drobný rozdíl, který ale křiví atmosféru celého pracoviště.

  • Udržování moci: rozdíl ve formě oslovování zabetonuje vztah nadřízený–podřízený.
  • Živení obtěžování: -kun zní jako „jsi jeden z kluků“ nebo „jsi ještě dítě“, což mnozí manažeři vědomě či nevědomě využijí k povýšenému chování.
  • Vlečení starých předsudků: „Takový a takový-kun je náš, taková a taková-san (stejně časem odejde za manžela) je cizí.“ Tahle toxická ozvěna pořád rezonuje.

Protože jde o každodenní automatiku, proniká hluboko a potichu vytváří firemní kulturu. A všimněte si: těm samým nadřízeným nedělá problém oslovovat starší muže -san. Přepnout umí, když chtějí.

Žijeme v době, kdy se zítra klidně může stát, že váš mladší kolega bude váš šéf. Ostatně už dnes řada manažerů vede lidi starší než oni sami.

Co vám přinese lpění na „mladší = -kun, starší = -san“? Opravdu ze dne na den přepnete na -san, jakmile se z „-kun“ stane váš šéf?

Takové obraty jsem viděl. Pozorovat, jak střední manažer honem povyšuje oslovení, jen co ho dotyčný přeroste – a servilně se klaní titulu, který platí jen v té firmě – je stejně trapné jako teenager v panice z nových školních pravidel.

Kdybyste od začátku respektovali každého, předejdete studu i ponížení, až se role obrátí.

Co se stalo, když jsem přešel na „-san“

Před zhruba deseti lety jsem se rozhodl, že i mužské kolegy a podřízené budu oslovovat -san.

Zpočátku to drhlo, ale výsledky se dostavily rychle.

  • Sám od sebe jsem k nim cítil přirozenější respekt.
  • Vztahy se narovnaly a komunikace byla plynulejší.
  • Ubývalo zbytečného „vyvyšování“ a lépe se budovala důvěra.
  • A hlavně jsem už nemusel sám sobě omlouvat, proč ženy oslovuji jinak než muže.

Překvapilo mě, že se změnilo i vlastní vnímání. Jakmile změníte oslovení, změní se i úhel pohledu. Není to jen etiketa, ale drobná praxe, která proměňuje kulturu.

Aktualizace oslovení v dnešní společnosti

V době, kdy skloňujeme diverzitu a inkluzi, je rozdělení „muži -kun, ženy -san“ do očí bijícím anachronismem.

V angličtině sice existují Mr./Ms., tedy také genderově zabarvené tituly. Ale moderní byznys stále častěji volí křestní jména. V Británii se navíc od roku 2015 prosazuje genderově neutrální Mx. (čte se mix nebo mex), což jde směrem „oslovujme všechny stejně“.

Respekt se má rozdávat rovnoměrně. Brání to tomu, aby muži sklouzli k „kamarádskému“ hrubému chování, stejně jako tomu, aby byly ženy stavěny mimo „rodinu“ týmu. Výsledek? Méně obtěžování, lepší pracovní prostředí, vyšší angažovanost mladých.

Návrh: všichni dostanou -san

Závěr je prostý.

  • Muže i ženy oslovujme stejně: -san.
  • Nejde o rigidní pravidlo, ale o jasný signál, že každému prokazujeme stejný respekt.

Oslovení možná vypadá jako maličkost, ale dokáže měnit klima i vztahy. Už Aristotelés psal, že opakované činy se stávají návyky a z návyků se rodí charakter.

Konec kultury -kun a důsledné -san je krokem ke zdravé firemní kultuře i k charakteru, který respektuje každého.

Závěr

Oslovení je neviditelná síla, která formuje vztahy.

Zvyk říkat mužským podřízeným -kun pokřivuje hodnocení, vztahy a z pohledu rovnosti pohlaví zkrátka nepatří do 21. století.

Nenechávejme drobné nepohodlí být – začněme změnou oslovení. Tento krok zakoření v týmu respekt a důvěru a posune kulturu směrem k budoucnosti.

Pro starší generaci to může být zpočátku nezvyklé. Ale jakmile si člověk zvykne, spíš si uvědomí, jak směšně nafoukaně působil, když -kun držel i v šedesáti. Taková střízlivá sebereflexe je přínos, ne ztráta.

„Kultura -kun pro mladší muže“ už dohrála. Standard příští éry je oslovovat každého -san.