Úvod

Když se začne mluvit o tom, co má splňovat dobrý nadřízený, rychle zaznívají slogany jako „buď vzorem“ či „veď příkladem“. Každý, kdo zná realitu, však ví, že jde o papírový ideál.

Nadřízený není dokonalý. Samotná pozice z něj nečiní geniálního člověka, jen mu přiděluje roli. Někdy musí napomenout podřízeného za pozdní příchod, přestože sám přišel pozdě den předtím. Jindy mu schází dovednosti, a přesto musí práci přidělit, žádat výsledek a nést odpovědnost.

Existuje tedy ještě jedna důležitá „manažerská způsobilost“, o níž se v učebnicích mluví jen málo. Tou je — schopnost odložit vlastní nedokonalost.

Co znamená „odložit sebe sama“

Nespleťme si pojmy. „Odložit se“ zde neznamená drzé alibi ani vyvázání se z odpovědnosti. Je to schopnost říct si: „Nejsem bezchybný, přesto ten rozpor spolknu a kvůli organizaci popostrčím dění dopředu.“

Co se stane, pokud budete po podřízených chtít jen to, co sami dokážete? Tým zůstane uvězněný v mantinelech vašich schopností. Růst i výsledky narazí na strop. Pokusíte-li se všechny mezery vyplnit sami, semelou vás. Organizace nepočká, až se z manažera stane dokonalá bytost.

Úlohou manažera je nést rozpory

Prací nadřízeného není předvádět „neochvějný vzor“ — to ostatně ani nejde. Jeho úkolem je i se vnitřním rozporem hnát organizaci k cíli.

  • Rozpor při vyžadování dochvilnosti
    I když přijdete pozdě vy, nesmíte přimhouřit oko nad cizím prohřeškem, jinak se rozpadne disciplína. Bolest toho okamžiku znáte nejlépe právě proto, že chybujete také.
  • Rozpor při zadávání práce, kterou sami nezvládnete
    Můžete být slabí v IT, ale proto nemůžete zastavit nasazení systému. Musíte říct „děláme to, protože je to nutné“, úkol přidělit a rozhýbat celek. Pocit viny nezmizí.
  • Rozpor v práci s emocemi
    I vás občas ovládnou emoce, přesto po týmu vyžadujete klidné a přesné reporty a soudy.

Rozpory nelze vymýtit. Osud manažera spočívá v tom, že je vstřebá a přesto udrží organismus v pohybu.

Bez této schopnosti se organizace zastaví

Manažer, který si říká „když to neumím, nemohu to chtít po druhých“, působí na první pohled pokorně. Jako osobní postoj to možná zní správně, ale organizaci tím zmrazí.

  • Disciplína se rozpadne a rozvolněné poměry se stanou normou.
  • Nové výzvy budou záviset na tom, co šéf umí nebo neumí.
  • Podřízení si budou plést „limity šéfa“ s vlastní hranicí růstu.

Jinými slovy, manažer, který nedokáže sám sebe odložit, bere celé organizaci šanci na růst.

Okatému alibi se důvěra rychle rozplyne

Pozor však: pokud si nadřízený tuto myšlenku vyloží jako generální pardon, ztratí výkon i autoritu rychleji, než by čekal.

Šéf, který na sobě nepracuje a jen se dožaduje výsledků od druhých, dříve či později přijde o důvěru. Jeho slova ztratí váhu, pokyny se stanou pouhou formalitou a leadership se zhroutí. Dřív možná stačilo lidi zastrašit, ale tahle doba skončila. Dnes takový přístup ukončí jen jeho vlastní kariéru.

Odložit sebe sama kvůli organizaci a arogantně poroučet druhým jsou dvě odlišné věci. Odděluje je bolest.

Musíme nést bolest toho, že jako manažeři občas žádáme po druhých něco, co sami nezvládáme, neustále sebereflektovat a učit se, a přesto cítit ten neodstranitelný rozpor — a i tak posouvat tým vpřed.

Kdo je jen domýšlivý, žádnou bolest necítí a přenáší ji pouze na ostatní.

Ne tak zde: schopnost odložit vlastní nedokonalost a přesto bolest vnímat je druhou klíčovou způsobilostí pro management.

Srovnání s obecně známými manažerskými způsobilostmi

Když se mluví o kvalitách šéfa či lídra, často zaznívají tyto body:

  • Komunikační schopnosti: chápat situaci podřízených a předávat pokyny srozumitelně.
  • Rozhodnost: umět se rozhodnout v omezeném čase a s omezenými informacemi.
  • Spravedlnost a integrita: jednat s lidmi v rámci konzistentních pravidel.
  • Schopnost řešit problémy: konstruktivně zvládat konflikty a překážky.
  • Schopnost sdílet vizi: vytyčit směr a strhnout ostatní.

Zpráva Gallup State of the American Manager (2015), článek „Why Great Managers Are So Rare“ (2014) i další výzkumy a knihy tyto prvky opakovaně zmiňují jako nezbytné pro skvělý management.

Jenže v každodenní praxi to nestačí. Pokud byste byl ideální bytostí z tohoto seznamu, budiž — ale…

  • Dotáhnete spravedlnost do extrému a jako nedokonalý člověk už své lidi nenapomenete; disciplína změkne.
  • Budete chtít dělat jen bezchybně informovaná rozhodnutí a v cizích oblastech se nepohnete.
  • Integritu si vyložíte tak, že „když to sám nedám, nemohu to žádat“, a vezmete si tím záminku nic nepožadovat.

Obecné manažerské způsobilosti tedy líčí „ideální postavu“. Aby však obstály v realitě, je nutné umět snést kognitivní disonanci a posouvat se i s rozporuplným pocitem — tedy mít sílu odložit sebe sama.

Závěr — Síla rozhýbat věci i bez dokonalosti

Vedle běžně zmiňovaných způsobilostí je v praxi klíčová „schopnost odložit sebe sama“. Manažer musí nést vnitřní rozpory, cítit bolest z toho, že po týmu požaduje někdy více, než zvládne on sám, a přesto organizaci posouvat.

Nejde o bezhlavou aroganci, ale o postoj, který se ospravedlní pouze tím, že tu bolest rozporu nikdy nepřestaneme vnímat.

Rozpoznejte vlastní nedokonalost a i tak rozhýbejte organizaci — právě schopnost vstřebat tento rozpor rozhoduje o tom, zda máte pro roli nadřízeného způsobilost.

Pojďme si společně položit otázky:

  • Nezastavuji pokusy svých lidí jen proto, že je sám nezvládám?
  • Uvědomuji si vlastní rozpory, když někoho vedu nebo mu něco vytýkám?
  • Pokud už sebe sama „odkládám“, pracuji na sobě o to víc?

Odkazy a literatura