Úvod

Povýšení. Pro mnoho zaměstnanců jde o milník kariéry, o jakousi odměnu. Jakmile dostaneme nový titul, snadno se nám zdá, že naše hodnota vyskočila o úroveň výš.

Jenže je třeba mít naprosto jasno v jedné věci. Funkce není „společenský status“. Funkce je role, kterou nám organizace dočasně přidělila, abychom uvnitř ní vykonávali určité pravomoci – a v nejlepším případě je to také důvod, proč nám zvýšili plat. Nic víc a nic méně.

Jakou iluzi funkce vytváří

V okamžiku, kdy získáte funkci, se vaše schopnosti zázračně nezlepší. Ani vaše osobnost se tím nedotváří k dokonalosti. Pokud se změní vítr v organizaci, mohou vás z role stejně rychle odvolat. Ve firmách pod absolutní vládou majitele‑prezidenta stačí k výměně jediný rozmar.

Přesto se i dnes najdou lidé, kteří při prvním povýšení propadnou dojmu, že se z nich stala vyšší kasta. A ti pak padají dvěma směry:

  • Přehnané podbízení se nadřízeným: upínají veškerou energii k udržení pozice, a proto pronášejí jen věty, které mají šéfovi zalichotit.
  • Přehnaný pocit nadřazenosti vůči podřízeným: zaměňují pravomoci za společenskou hierarchii a začnou se chovat povýšeně či arogantně.

Psychologie potvrzuje, že lidé s mocí mají sklon automaticky cítit převahu. Známe to i z nechvalně proslulého Stanfordského vězeňského experimentu: jakmile lidem přidělíte roli, jejich osobnost se začne měnit. Iluze tedy není jen slabostí jednotlivce, ale univerzální lidskou vlastností.

Navíc působí tzv. labilita sebehodnocení – momentální zkušenost, jako je „zrovna jsem byl povýšen“, může dočasně nafouknout ego do extrému.

Takové reakce neškodí jen organizaci. Především podkopávají vaši budoucí osobnost.

Past „podlézavosti“

Jakmile získáte funkci, vždy se objeví lidé, kteří vám budou projevovat přemrštěnou úctu. Každý váš bezvýznamný vtípek odkývají, každé slovo okomentují obdivem. Někteří se začnou vtírat nápadně otevřenými lichotkami.

Jste-li člověk z masa a kostí, chvíli vám to bude lichotit. Pokud se ale neudržíte na uzdě, spadnete do pasti formování vlastní osobnosti. Jen málo podřízených upozorní svého nadřízeného přímo na problém. Nikdo nechce riskovat konflikt s mocí, a tak se jim vyplatí raději pochlebovat i hloupému šéfovi.

A tak se z novopečeného manažera snadno stane „císař bez šatů“. Přestože jde o začátečníka v managementu, tento typ lidí se objevuje znovu a znovu.

Co ukazují zkušenosti: 10–20 % nováčků selže

Podle mých zkušeností – samozřejmě v závislosti na tom, jak vyspělý je systém řízení talentů – se 10 až 20 % lidí, kteří poprvé usednou na židli vedoucího či manažera, do této pasti zamotá. Neovládají práci, účetnictví ani compliance, přesto se z ničeho nic chovají povýšeně. V zdravé organizaci je dřív nebo později čeká přirozená selekce.

A co hůř, vyřazenému člověku se zhroutí svět. Protože si funkci spletl se statusem, zažije při odvolání hluboký rozpor a utrpení. Záměna role za identitu způsobí, že ztrátu funkce cítí jako „odmítnutí vlastní existence“.

Vnímejte funkci jako roli

Pokud funkci chápete jako roli, případné odvolání vás nezlomí. Řeknete si: „Tu roli jsem plnil, dokud byla potřebná. Teď už potřeba není, proto ji nese jiný.“ A zůstanete v klidu.

Také se nezačnete povyšovat nad podřízené.

Naopak, když si funkci spletete s postavením, riskujete, že s ní ztratíte i smysl života. To je tragédie i pro vás samotné.

Shrnutí – chraňte sami sebe

Funkce je role. Není to titul, který by vás povyšoval nad ostatní. Proto povýšení není cíl ani důkaz charakteru. Povýšení navíc neprobíhá vždy podle zásluh. Většinou jde o souhru toho, že vás šéf chce povýšit, má k tomu pravomoc a sejde se vhodné načasování a hodnocení. Dalo by se říci, že z poloviny je to otázka štěstí.

Nechte se tímto dojmem mást a zkazíte si charakter.

  • Nelízejte se k autoritám.
  • Nehleďte na podřízené svrchu.
  • Neberte lichotky jako pravdu.

Zapamatujete-li si tato pravidla, ochráníte se před pastí, v níž funkce ničí osobnost, a také před úzkostí, která přijde, až o funkci jednou přijdete. Většina lidí navíc funkci stejně opustí kvůli věkovému limitu nebo odchodu do důchodu. Pokoušet se napravit vlastní charakter až ve stáří bývá pozdě.

V době dlouhověkosti je právě tato výbava nezbytnou součástí osobnostního růstu.

Povýšení můžete oslavit. Ale co stojí za opravdovou hrdost, není titul. Je to schopnost plnit roli poctivě a dlouhodobě.